Vyplňte prosím poptávkový formulář napravo a my Vás budeme kontaktovat. Můžete nám rovněž zavolat nebo napsat email. Na základě obdržených informací Vám bude zhotovena individuální cenová nabídka. Při akceptaci nabídky se měření uskuteční dle Vašich požadavků a aktuální kapacity Dekprojektu.
Termografie je bezkontaktní měření povrchových teplot na povrchu předmětů nebo konstrukcí. Výsledkem termovizního měření je termogram, tedy digitální obraz teplotního pole, kde je různým teplotám přiřazena určitá barva. Pro budovy se obvykle používá barevná paleta "rain" (duha) nebo "iron" (oheň), kde světlejším barvám jsou přiřazeny vyšší povrchové teploty a tmavším barvám nižší povrchové teploty.

Termovize využívá měření částí elektromagnetického spektra, které je na základě úmluvy rozděleno na několik vlnových pásem. Jedná se o radiové vlny, mikrovlny, infračervené záření, viditelná část spektra, UV záření, rentgenové záření a gama záření. Termovize využívá měření infračervené části (IČ) spektra. IČ spektrum je dále rozděleno na čtyři menší pásma. Jsou to pásma blízké IČ (0,75-3 μm), střední IČ (3-6 μm), vzdálené IČ (6-15 μm) a velmi vzdálené (15-100 μm). Různé měřicí systémy měří v různých spektrech a rozlišují se tak např. dlouhovlnné systémy, krátkovlnné systémy apod.

Je ale důležité si uvědomit, že kamera neměří přímo povrchovou teplotu, ale že povrchová teplota se dopočítává na základě změřeného infračerveného záření a zadaných okrajových podmínek. Mezi nejdůležitější okrajové podmínky patří emisivita povrchu a "odrážející se zdánlivá teplota". Emisivita povrchu je bezrozměrné číslo z intervalu 0 až 1 a je to poměr energie vyzařované objektem při jeho dané teplotě k energii vyzařované ideálním tělesem (černým tělesem) při stejné teplotě. Absolutně černé těleso má emisivitu 1,0.
Termín "odrážející se (odražená) zdánlivá teplota" vznikl doslovným překladem z anglického "reflected apparent temperature". Technicky tento termín není správný, protože teplota se nemůže "odrážet", ale je běžně používán v odborné literatuře a jiný termín není zaveden.
Mezi další okrajové podmínky patří vzdálenost mezi objektem a kamerou, relativní vlhkost a teplota vzduchu. Z těchto hodnot se dopočítává propustnost atmosféry. Při nevědomosti, jak mohou okrajové podmínky ovlivnit měření, se lze dopracovat k chybám v rozsahu až několika set procent. Termovizní kamera vyžaduje odborné zacházení. Pořízením termovizní kamery se automaticky nestávám odborníkem v oblasti diagnostiky staveb.
Ať už se jedná o budovy s klasickým tepelným tokem z interiéru do exteriéru (bytové domy, administrativní budovy apod.) nebo o budovy s obráceným tepelným tokem (chladírny, mrazírny), vždy musí být před a při měření dostatečný rozdíl teplot vzduchu mezi interiérem a exteriérem. Nejméně 10 h před měřením by měl být rozdíl teploty mezi interiérem a exteriérem alespoň 10 °C nebo 3/U, kde U je součinitel prostupu tepla konstrukce. Výkyvy teplot by měly být co nejmenší. Pokud to není vysloveně požadované, nesmí na objekt při měření svítit slunce. Proto se měření obvykle odehrává časně ráno před východem slunce. Měření nelze provádět při mlze, hustém dešti nebo padajícím sněhu, protože voda je pro infračervené záření zcela nepropustná.
Z termovizních snímků lze lokalizovat tepelné mosty a stanovit homogenitu tepelně izolační vrstvy. Dále lze posoudit povrchové teploty a výpočtově vyhodnotit absolutní tepelné toky a zjistit riziko růstu plísní a povrchové kondenzace na vnitřním povrchu (pouze u masivních vzduchotěsných konstrukcí).
Objekty s převládajícím klasickým tepelným tokem – z interiéru do exteriéru (obytné domy, administartivní budovy apod.)
Na štítu nezatepleného panelového domu jsou patrny panely s oslabenou nebo chybějící tepelnou izolací (žluté a červené plochy). Dále se tepelně propisují spáry mezi panely.

Štít panelového domu zateplený pěnovým polystyrénem o tloušťce 5 cm. Bohužel je tato tloušťka nedostačující, což se projevuje stále se propisujícími spárami mezi panely. Ve spodní části je potom patrný nezateplený sokl, což se v dnešní době objevuje na poměrně hodně objektech. Základová lišta zateplovacího systému je umístěna v úrovni podlahy bytů v prvním nadzemním podlaží a tím dochází k ochlazování podlahy.

Teplotní pole štítové stěny chaty je velice nehomogenní. Velká zelená plocha uprostřed štítu je tepelně propsaná skříň z interiéru. V tomto případě je povrchová teplota nižší, to znamená, že z interiéru prostupuje méně tepla a skříň tedy zlepšila tepelně technické vlastnosti stěny. Obdobné je to i se zelenou plochou pod oknem, kde se propsal stůl. Naopak bílé plochy v okolí hambálku a u okapu naznačují, že zde je povrchová teplota vyšší a dochází k úniku tepla z interiéru do exteriéru (pravděpodobně nevzduchotěsností štítové stěny).

Na termovizním snímku z exteriéru je patrná teplotní anomálie v oblasti napojení rizalitu na obvodovou stěnu domu a v oblasti nadpraží okna. Obdobně je v interiéru patrná teplotní anomálie v úrovni stropu na opačné straně rizalitu.

[1] Vyhláška č. 268/2009, o technických požadavcích na stavby
[2] Vyhláška č. 26/1999 Sb. o obecných technických požadavcích na výstavbu v hl. městě Praha
[3] ČSN 73 0540-2 Tepelná ochrana budov, Část 2: Požadavky
[4] ČSN EN 13187 (73 0560) Tepelné chování budov, Kvalitativní určení tepelných nepravidelností v pláštích budov, Infračervená metoda
[5] STN 73 0540-2 Tepelnotechnické vlastnosti stavebných konštrukcií a budov – Tepelná ochrana budov, Časť 2: Funkčné požiadavky
[6] Svoboda J.: Termodiagnostika, učební texty